Arnold of Bohemia balada "Arny"

Jojky, ani se to nezdá, ale fakt už je to 6 let, co jsem nastoupila do tohohle RÁJE NA ZEMI (asi jednoho z posledních!!!).  Když jsem tenkrát v ten "kritický" pátek 23.6.2006 končila po 18letech v BSS v Brandýse nad Labem a ještě k tomu jsem to měla "vylepšené" úmrtím milovaného Lordíka, neuměla jsem si ani představit, že bych ještě mohla někdy být v práci šťastná, spokojená a dokonce, že bych se tam mohla i těšit!!! A hele, ten "Nahoře" mě asi má dost rád, protože když jsem v pondělí 26.6.2006 stanula před vchodem do našeho "ústavu", sice jsem ještě netušila, jak strašně rychle se tu zaklimatizuju, ale že se mi tu bude líbit, to jsem už tak nějak cítila. Krásná, nově zateplená a žluto-zeleně ofasádovaná budova, nová, bílá plastová okna a naprosto dokonalý výhled na tekoucí Labe, zelené stromy, louku, v řece  koupající se lidi s pejsky, prostě pohled za všecky peníze!!! A tahle úžasná scenérie je v každém ročním období jiná, ovšem vždycky hrozně poutavá a duši hladící. Miluju to tu čím dál víc!!!  Jedinou nevýhodou je, že se tenhle ráj nachází přesně na rozhraní měst Brandýsa a Staré Boleslavi, tudíž je "všude daleko".... Což autem se to dá zvládnout, ovšem nedlouho po mém nástupu do ÚHÚLu se začalo s dlouho avizovanou rekonstrukcí mostů, což nám už téměř 4 roky dopravu do práce znepříjemňuje (naštěstí časy, kdy jsme museli auto nechávat kde to šlo a plahočit se do práce téměř kanálama, je snad už za námi a SNAD od září už budeme fičet po nových mostech s úplně novou a krásnou asfaltkou, však jsme se na to načekali....).Všichni lidičkové, se kterými jsem se tu setkala a měla možnost spolupracovat, byli nesmírně milí a vstřícní, vládla tu pohoda a oproti BSS i celkem klídek...

Jenže znáte to, první zaměstnání, které vás ještě navíc baví a strávíte v něm neuvěřitelných 18 let v kuse, to se vám tak nějak, ať chcete nebo ne, dostane pod kůži a vzpomíná se na něj jako na první velkou lásku. Je fakt, že poslední dobou to tam bylo hodně náročné, jak postupoval krach, chodili různí likvidátoři, vymahači, odcházeli zaměstnanci, přesto se práce po nich musela nějak dodělat.... No, prostě těch dní, kdy jsem končila třeba ve 2 ráno bylo nepočítaně! Za to ovšem ještě nebyla žádná výplata, natož pak odměna, protože účty byly zablokované a když přišly nějaké peníze, tak si je stáhnul jako svou pohledávku v první řadě stát..... Tohle neradostné období trvalo zhruba od vánoc, právě do toho června. Hlavní odchod zaměstnanců byl v únoru, kdy byl na naši firmu prohlášen konkurz a přestalo se už definitivně s výrobou návěsů i Bobrů a vlastně všeho. Jen těžko jsem se tu se vším loučila, všude jsem viděla své bývalé kolegy, taky jsem tu za těch 18 let prošla spoustou oddělení, takže jsem tu znala celý ten výrobní koloběh a hlavně to pozadí, proč k tomuhle krachu došlo... Moje poučení, NIKDY NEVĚŘ CIZÍM PARTNERŮM na 100%, téměř vždy nepřináší pomoc vám, ale jen a jen sobě!!!! Nakonec jsem byla ráda, že tedy už konečně v téhle firmě končím, přece jen aspoň nějaká výplata by se po půl roce hodila... Naštěstí jsem měla důchodkyni mamču a Jirku, který tehdy pracoval u Armády ČR, takže pod most jsme bydlet nemuseli a i co jíst bylo, hihi!!! Nakonec díky konkurzu jsme aspoň plat za 2 měsíce od sociálky dostali, ovšem nejmíň 50 000,- jsem položila na oltář. Holt blběna, která do poslední chvílle byla naivní a nevěřila, že by bylo možné takovou velikou firmu s více jak 100letou historií, která zaměstnávala lidi z celičkého okolí, poslat jen tak "do kopru"!!! A vidíte, jde to!!! A celkem rychle a ve finále za "TO" nikdo nemůže.

Každopádně já jsem byla přešťastná, že jsem v bývalé práci v pátek skončila a v nové hned v pondělí nastoupila, že se to tak super povedlo a že jsem nebyla ani hodinu na pracáku... Asi jsem ještě z té staré a pitomé generace, která by se cítila jako debil, kdyby musela nastoupit na úřad práce... Vím, že to tak není, ale přesto....

Teď jsem tedy zaměstnaná "u státu", v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (zkráceně ÚHÚL), opět na finančním a jsem spokojená!!! Když jsem líčila novým kolegyním, z jakých "poměrů" přicházím a jak jsem si mohla hlavu ukroutit nad tím, že tady jsou KOBERCE (my měli 50 let staré, potrhané lino), že tu TEČE z kohoutků i VODA a dokonce i TEPLÁ (v BSS už pak byla vypnutá, takže kafe jsem si vozili z domova), splachuje WC (jak netekla voda, tak jsme v kýblích rozehřívali v zimě sníh a splachovali tím), SVÍTÍ SVĚTLA (jo, holt kdo neplatí, ten nesvítí, my si zapálili svíčky a taky to celkem šlo...), topení už bylo dávno odpojené, takže jsme chodili do práce nabalení jak cibule a my v kanceláři si nosili deky na kolena a dokonce tu jsou i POČÍTAČE a TISKÁRNY (ty nám zabavili v exekuci jednou ráno!), tak byly polomrtvé smíchy. No, prostě, když tohle někdo poslouchal, tak si myslel, že pocházím snad od někud z Ukrajiny a ne jen o pár kilometrů dál... Takže když si někdo stěžuje na pracovní podmínky, že tam nemá záclony, klimatizaci a podobně, musím se vždycky usmát a zavzpomínat na dobu před 6lety, kdy mi i cesta na WC přišla šílená...

Teď, když někomu vyprávím o tom, kde pracuju a jak se hlavně už v sobotu těším na pondělí ráno do práce, tak nechápavě kroutí hlavou a tiše závidí. Ale je to tak, jsem maximálně šťastná (tedy, né že by nebylo co vylepšovat, třeba výplata, že???), ale nejsem nevděčná!!! S kolegyňkami se každý den shodujeme na tom, že se modlíme, kéž by nám to takhle zůstalo až do důchodu, takhle úžasní lidé a vůbec všecko, kousek od domova (jedu autem asi 10 minut!!!), to je sen!

Protože se konečně začalo dělat do pravé léto, rozhodli jsme se dopoledne, než bude hic, zprovoznit i náš druhý bazén. Ten menší, celonafukovací asi 2m x 1,5m, už máme hotov dávno, ovšem do něj nemůžeme Arnyho dát, protože by mohl drápky protrhnout dno.  Proto tenhle slouží jako větší vana, kam se s Jirkou nebo nějakými známými naložíme, vedle postavíme stoleček, na něj lahvinku a popíjíme a klábosíme třeba celé odpoledne, až máme z vody na prstech "varhánky". Teplota vody je akorát, takže parádička. Taky slouží jako můj "opalovací" bazének. Rozložím se do něj, ruce i nohy co nejvíc přehodím přes okraje a co chvíli je polívám vodou a to byste nevěřili, jak efektivně a rychle se člověk takhle opálí. Za 3 dny vypadám jak za týden od moře!

Druhý bazén je s nafukovacím prstencem, tzv. "samonosný", průměr 3,66 a vysoký 0,76. Ten je už na větší dovádění, ale hlavně do něj můžeme vzít i Anýska neb dno je mnohem pevnější. Arny tedy zrovna nadšený není, chodí po dně, tváří se jak čínský Bůh pomsty a míří ke kraji, odkud tuší, že bude za chvíli vyzvednut a KONEČNĚ vysvobozen z vody ven. Prostě máme doma psa, který OPRAVDU MILUJE VODU. Jenže se nedá nic dělat, když je vedro, tak je ochlazení nutnost a i Arny to musí vydržet! Pak dostane jednu deku na sluníčko a druhou do stínu a pak nejmíň 2 hodiny pendluje sem tam, pečlivě se olizijíc a oklepávajíc, ovšem je vidět, že je TEĎ už  spokojený a že mu to osvěžení udělalo dobře! My pak naopak ty 2 hodiny trávíme se síťkou v ruce a odlovováním jeho chlupů. To je neskutečný, co z toho hafana opadá, dal by se z nich snad poskládat ještě jeden Arnouš. Sice nás to moc nebaví, ale co bysme pro blaženost zlatíčka neudělali!

Letos jsme ovšem milý bazén nafoukli, napustili asi 6500 litrů vody a hernajs!!! Na 3 místech direčky jak po píchnutí špendlíkem a vodotrysky.... Co teď? Buď vypustit, zalepit, napustit a čekat, kdy a kde se zas něco objeví (to víte, už ho máme 4 roky) nebo koupit nový. No, v Tescu měli zrovna akce na bazény, tak jsme zvolili tu 2. variantu. Starý bazén vypustili, posléze zlikvidovali a zakoupili nový, o maličko vyšší, má 0,91m. Naštěstí je to myšleno i s nafukovacím prstencem, takže i tak může Anýsek po dně chodit, jen má tu vodu nad hřbetem, zatímco u tamtoho starého jsem mu záda musela polívat. Takže jsme ten den úspěšně zprovoznili 2. bazén, ale byla to fuška a skončili jsme asi v 1/2 9 večer. Zakryli jsme ho solární  i krycí plachtou a teď už jen počkat, než se pořádně prohřeje a léto v bazénech může začít. Doufám, že si to všichni pořádně užijeme a vyzkoušíme i ta nová lehátka, co jsme najaře zakoupili.

No, teď jsem měla zase menší výpadek v psaní, ty vedra byly fakt neskutečný, pařil se mi nejen mozek... Konečně se trošičku ochladilo, tak se můžu vrátit k několika zprávičkám, které si zaslouží pozornost.

Takže tou pro nás určitě nezapomenutelnou je už 6. výročí úmrtí našeho milovaného zlatého dlouhosrstého koliáka Lordíka! Tenhle PAN PES si své jméno LORD opravdu zasloužil a dodnes tvrdím, že to byl náš osoudový pes. Sice byl takzvaný "bezpapírák", ovšem matka prý "papíry" měla určitě, otec možná taky, ale vzhledem k tomu, že dřív se to tak nějak neřešilo, tak asi páníci milý vrh nikde nehlásili. Každopádně Lordík vyrostl v nádherného psího gentlemana a každého udivoval svou strašně milou, mazlivou a přítulnou povahou (to Arny je úplně z jiného soudku, to je malý ďáblík) a ty jeho překrásný oči, na ty nikdy, fakt nikdy nemůžu zapomenout. Zemřel ve svých téměř 14 letech, tedy, museli jsme ho dát uspat.... Dodnes si vyčítám, že jsem v ten den nemohla být s ním! Tímto se mu již nejmíň po 100. omlouvám, moc mě to zasáhlo, ale fakt to tenkrát nešlo. Ten den jsem totiž ještě ke všemu končila v bývalé práci, předávala jsem správci konkurzní podstaty klíče, peníze, doklady, razítka prostě všecko, co jsem tam za těch 18 let svého působení jako finanční zastávala, a že toho bylo... Byla jsem z toho poměrně dost smutná, moc se mi tam líbilo, byli tam fajn lidi a i ta práce mě hodně bavila. Bohužel, náš francouzský "partner" nám tehdy v roce 1998 nepřišel "pomoct", spíš dost pomohl sobě a následkem toho jsme slavně-neslavně skončili v konkurzu. A do tohohle všeho mi mamina dopoledne zavolala, že Lordík nějak nemůže chodit, nepostaví se na nohy, hrozně naříká, ze zadečku mu teče nějaká tekutina a ona že prostě neví, co s ním... No situace hrozná, jenže v té době jsem já ještě neměla své auto, autobus k nám jede až kdovíkdy odpoledne a Jirka byl v práci bez telefonu. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem zavolala do Brandýsa na Kliniku MVDr.Vlacha, kde mi ohromně vyšli vstříc a když jsem jim popsala situaci (doma stará mamina, naříkající pes a já v práci), slíbili, že nejdýl do hodiny tam dorazí. V 11h mi mamina volala, že veterinář už je tam,  Lordíkovi prý pravděpodobně praskl nějaký nádor v břiše, operace, že nepadá v úvahu, vzhledem k jeho 14letům, že by narkózu nepřežil... Bulela jsem jak želva, ale nakonec jsem nechtěla jeho utrpení do našeho odpoledního příjezdu prodlužovat a souhlasila s uspáním. Bylo to jedno z mých nejtěžších rozhodnutí v životě! Když jsme pak odpoledne přijeli domů, tak s Jirkou, oba ubulení, jsme mu vykopali hrobeček a v rohu zahrady našeho kamaráda pochovali. Aspoň, že ho máme doma, na hrobečku mu kvetou kytičky a je tam v blízkosti svého dalšího kamaráda černého Čičánka a mluvící korely Pepíčka. Ale o těch dvou zas až někdy jindy, i jejich příběh je na román... Prostě i po těch 6letech jsem celá na měkko, vzpomínky bolí, prohlížím jeho fotky, rozsvěcím svíčku, popíjím sklenku vína a ..... Máme tě, Lordí,  pořád v srdcích, všichni!

Po téhle příšerné zkušenosti jsem se zařekla, že UŽ NIKDY NECHCI ŽÁDNÝHO PSA!!!! Tahle bolestná zkušenosti mi fakt bohatě stačila... To bylo 23.6.2006! A všichni víte, že za půl roku (6.1.2007) se narodilo naše malé zlatíčko Arnoušek a v březnu jsme si ho dovezli domů. Samozřejmě tomu předcházely moje (naštěstí marné) boje, ale nakonec jsme, myslím všichni spokojení. Tím nechci říct, že Lordík je zapomenut, to nikdy!!! Klika je, ža každý z nich je tak moc jiný, že naštěstí ty dva porovnávat prostě nelze.

Fotky bohužel nemám v digitální podobě, tyhle jsou naprosto příšerné, ale třeba se mi časem podaří sem dodat nějaké lepší. Máme jich několik albumů. 

Tak konečně je tu to dlouho očekávané léto! Sluníčko od rána svítí, hřeje a určitě i opaluje a tudíž mě to strašně láká poprvé letos vlézt do bazénu (zatím máme zprovozněný jen ten malý nafukovací asi 2,5m x 1,5m, ale stačilo by mi to) a pak vyzkoušet to nové lehátko. Hmm, tak dneska z toho nebude nic neb od 16 h mám sraz v Ml.Boleslavi v kulturáku od ekonomky. Nějak mi to nedochází, kdoví, jestli to je možný, ale prý je to už 25 let od naší matury!!!! No, ještě štěstí, že nestárneme my, ale naši známí a jejich děti a všichni okolo, protože jinak by to teda bylo k uzoufání!.  Vždyť jsme si ještě dohromady (krom práce!!!) nic neužili a pomalu máme našlápnuto do stáří......  No, ještě klika, že nám naše vláda to stáří, díky neustálému posunování odchodu do důchodu (momentálně mě čeká někdy v 64 letech!), neustále oddaluje, takže my asi "umřeme věčně mladí"....

No, nic, takže celé odpoledne věnuju tomu, abych  zachránila "zbytek mládí" a aby mě spolužačky vůbec poznaly (na ksicht naplácám tuny masky, pak vymaluju stíny, zamaskuju make-upem vrásky a hlavně vybrat něco na sebe, v čem aspoň trošku vypadám k světu...) No, vyrazili jsme skoro ve čtvrt na 4, ještě zastávka v Baumaxu a po 4.hodině konečně vystupuju u kulturáku a hurá do víru zábavy. Jirka odjíždí k tetě do Bakova a bude čekat, až mu zavolám.

Na sraz nás dorazilo celkem dost, myslím že asi 13, z původních 34 maturantek. Dokonce přišla i naše třídní. Nehápu, jak to dělá, ale je pořád  stejná. Povyprávěla nám o našich bývalých profesorech, někteří ještě stále učí... Rozebraly jsme život, co kdo od matury dělal a dělá, nasmály jsme se taky hodně, ale nejvíc potěšující bylo, že jsme se ještě všecky POZNALY!!! Je to dobrý, pořád ještě jo!!! Takže jsem ve finále ani nelitovala, že jsem to odpoledne u bazénu s Anýskem nestrávila.

No a teď nějaké ty rekordy. Tak třeba nejmladšího manžela má Monča (o 8 let mladšího od ní), nejvíc dětí má Jindra (4)! Sice se 2 manžílky, ale stejně by to žádná z nás do tý drobounký "modelky" nikdy neřekla. Asi nejdýl s jediným chlapem jsem já (letos v prosinci 24 let!). Jinak jsou holky vesměs 1-2x rozvedené a mají nové přítele. Taky asi 3 mají původního manžela, ovšem jsou spolu míň let, protože zdaleka tolik jako já do chomoutu nepospíchaly. Jedna z nás už je dokonce i vdova, jedna je pořád svobodná !!! Jinak třeba Andrejka pracuje pro Ministerstvo zahraničních věcí a cestuje po světě (vždycky byla šikovná na jazyky), Vlaďka pracuje u Armády ČR a dokonce se teď přihlásila na studium vysoké školy, prostě jsme byly a jsme holky šikovný a rozhodně jsme se v životě (prozatím!) neztratily. Škoda jen, že se nás nesešlo víc, holt je doba dovolených... Tak třeba zas za 5 let to bude lepší! Domů jsme odcházely po 21. hodině a všecky naprosto střízlivé!!!! Nikdo jsme v tom hicu nechtěl riskovat a taky dost holek řídilo, tudíž alkoholové mecheche se nekonalo.

Jinak 22.9.2012 se možná alespoň s některými uvidíme znovu, protože naše milovaná ekonomka bude slavit 100 let od svého vzniku, tudíž bude mohutná oslava, spojená s prohlídkou školy a sjezdem abiturientů.

Zkonstatovaly jsme, že prozatím to ještě pořád jde, až budeme mít sraz (jako naše mamča) po 64.letech od matury, tak to už opravdu půjde do tuhého.

Tak ode dneška má Arny úplně nového "běhacího" kámoše! Poté, co se  takhle ve čtvrtek navečer u nás rozezvučel zvonek, nikdo z nás ještě netušil, co za návštěvu to stojí za dvířkama. Ovšem Arny asi tušil neb z verandy vyletěl kosmickou rychlostí, hned ke dvírkům a ocásek si mohl uvrtět. Navštívila nás totiž bývalá ředitelka místní ZŠ (což není až tak nic zajímavého), ovšem s ní stál na ulici (a samozřejmě se snažil dostat dovnitř na zahradu) krásný kraťandí kluk, trikolorek a velký smíšek Cronos Bohemia Elenor! Jeho maminka ,Contesa of Bohemia Balada, pochází z té samé chovné stanice jako náš Anýsek a i její paničku Šárku dobře známe, takže je to vlastně Arnyho "skoropříbuzný" .Vůbec jsme netušili, že přímo u nás ve vsi žije další kraťanda!!! Bylo to moc milé překvapení! Po pár zdvořilostech jsme se s jeho paničkou daly do povídání a kluci pobíhali každý na jedné straně plotu. Přece jen jsme měly trošku obavy, aby se nám náhodou nechtěli "kámošit" až přes míru. Ovšem pak vyšel ven Jirka a samozřejmě Arnyho nemohl nechat "trápit" za plotem... Hned ho vypustil před barák na cestu (naštěstí je to polňačka a všude kolem jen pole s obilím nebo s bramborama), s tím, že   "...oni si to mezi sebou srovnaj!". Jako obvykle měl pravdu, kluky nějaké vrčení nebo bojování ani nenapadlo. Po počátečních očuchávacích manévrech nastalo to pravé "kraťandí ródeo"!!! No něco tak úžasného jsem fakt tedy hodně dlouho neviděla (škoda, že nebyl po ruce foťák, tak příště!!!). Náš 5,5 letý Anýsek s tímhle 9 měsíčním blázínkem si tak moc padli do noty (kdepak nějaké projevy dominance nebo něco podobného), že jsme je v ten moment přestali zajímat. Kluci byli jak v transu, lítali tím polovysokým obilím, bok po boku, kušničky roztažený do těch nejveselejších úsměvů, jaký si jen dovedete představit a byli v 7.nebíčku.  Konečně měli oba parťáky přesně na svý úrovni! Cronosek je sice zatím o maličko nižší, ovšem náš Arny je zase pořád duší šťěňátko (doufám, že z toho nikdy nevyroste!!!) a energie měli oba na rozdávání. Kluci řádili v obilí, občas jsme je "kontrolně" přivolali, jestli už toho nemají náhodou dost, ale po chvíli se nám opět nenápadně ztratili a už jsme jen zahlédli tu ocásek, tu ušiska nebo sem tam dokonce vyskakujícího pesana nad obilím jak srnečku. No prostě dechberoucí podívaná. Domluvili jsme se, že určitě tohle jejich řádění nebylo poslední a že jim tuhle radost musíme dopřát častěji. S paničkou jsme pak probrali výživu, výstavy, zdravíčko, prostě byla to moc fajn strávená hodinka.Škoda, že se blížil večer, příště se určitě sejdeme dřív! Když jsme se konečně rozloučili, tak jsme zjistili, že místo bílo-zlatého kluka máme zeleno-zlatého vodníka . To obilí totiž pekelně barvilo! Takže jsme museli ze všeho ještě Arnouše vrazit do vany a límeček mu umýt, co kdyby mu to, Bože, zůstalo....Takže přes naše počáteční obavy se potvrdilo, že kaťanda je veskrze milé a přátelské plemeno (nebo tedy ty naše jsou!) a že naše volba  bezproblémového psa byla správná.

Tudíž má Arny dalšího bezva kamaráda, se kterým mu ten jeho psí život bude snad přinášet jen další radostné okamžiky. S kámoškou Bárou (krásnou výmaračkou od nás z ulice) se vidí skoro denně a milují se velkou psí láskou, bohužel, nikdy nenaplněnou.... I jejich běhačky jsou pastvou pro oko, užívají si to oba, ovšem Barunka je tak trošičku prasátko a klidně lítá v bahně, hnoji, kalužích a dokonce se v nich i klidně vyválí a pak se z nich napije (no fuj!), což Arny těžce nese, protože tam on za ní prostě z principu nepůjde! Takže pobíhá zoufale okolo, kňourá on (to aby ona šla ven) a kňourá i ona (aby šel on za ní, vždyť je to přece taková bžunda).

Pak má ještě kamarádku zlatou dlouhosrstou kolii. Ovšem ta k sousedovi jen dojíždí z Prahy, tudíž jejich hry jsou méně časté a vesměs probíhají u nás na zahradě, protože její panička se bojí, že by její zlatuška zdrhla někam do polí a už se jí nedovolala (hloupost, přece ví, kde je jí fajn!). No a Arny i o dva kámoše přišel, protože Petra a její dva bernští salašníci (Max a Kryštof) se odstěhovali. No, ale neva, Arny se dokáže seznámit všude. Takže fotodokumentaci z příští Arnyho akce s Cronoskem určitě dodáme!

A máme tu další letošní výstavu, které jsme se prostě MUSELI zúčastnit. Jako takhle blizoučko, že blíž to snad už nejde a nevyrazit? To by byl hřích!

Tak tentokrát jsme konečně vyrazili s Lenkou, ségrou Nelinkou a poloségrou Belinkou! Zas se naše psí trojka po čase sešla, to bylo radosti! Počasí bylo tak akorát, žádný déšť, ani vichr, ovšem i tak jsem klepala kosu. Prostě jsem tak nějak nepoučitelná.... To, že ráno v 8h vysvitlo sluníčko a já byla jako vždy "na nervy", tudíž mi teplo bylo, ještě ovšem neznamenalo, že to tak bude i po celý den. Oblékla jsem si lehkou tygrovanou halenku s krátkým rukávkem a předpokládala, že budeme jako vždy v hale (kde jinde!) a odpoledne už mělo být teplo kolem 20 st.C, tak kdo by se ještě s výstavním vybavením tahal se svetrm??? Opět "TEN NAHOŘE" dokázal, že je chlap a ještě k tomu pěkně potměšilý.... Tak otevřená byla jen levá strana haly, kde byly umístěny kruhy pro malá plemena a pro klubové a speciální výstavy. Venku na prostranství byl vždycky jediný kruh, a to pro lovecká plemena. Tak tentokrát k nim přihodili i velká nelovecká plemena, tudíž i nás. No, být na to oblečená, tak to byla jednoznačná výhra, protože v hale bylo prostě příšerně! Narvaných 6 kruhů a kolem dokola přeplněno malými ňafajícími pejsany, hrůza . Ovšem, kdo to v Lysé na výstavišti jen trošku zná, ten ví, že venku na prostranství prostě fouká i když normálně je bezvětří.... Nejdřív jsme se s našimi pejsany, boudičkami a židličkami usadili pod přístřešek, kdyby pršelo, tak aspoň nepromoknem a zdánlivě míň tu i foukalo, ovšem zase sem nesvítilo sluníčko... Z důvodu zimy a nervů jsem byla nucena poměrně často navštěvovat střídavě karavan s teplými alko nápoji a WC, naštěstí zde neplacené. Vzhledem k tomu, že před námi bylo přes 60 psů, měli jsme dost času aspoň trošku si popovídat.... Kolem poledne dorazila ještě Kačka s malou Majdou a její kámoškou. Bylo pěkně veselo a už kolem poledne se konečně z pod mraků prodralo sluníčko a začalo aspoň kapku hřát. Opět jsem podlehla panice a oproti původně plánovanému mému vystavování šel zase jako tradičně Arny s pánečkem. Stejně už to mají kluci spolu nacvičené, tak co.... Po návratu z kruhu mi Jirka sdělil, že sice máme VD, ale aspoň můžeme jet domů a nemusíme tu čekat do závěrečných soutěží, které začínají až někdy ve 14.30.. Ani jsem neměla sílu se mrknout do posudku.... "Tak si to dojdi dát zapsat do Průkazu původu a jedem dom!", říkám mu. Načež mi teda otevřel desky s posudkem a tam, světe div se, bylo krom výborného posudku od p. Němce napsáno taky V1, Vítěz třídy a Krajský vítěz!!!! Tak to máme, jupí!. Bohužel to znamená, že ještě nejmíň 3 hodiny tu budeme muset čekat, jinak pohár nedostanem! Nevím proč zrovna v Lysé je to tak vymyšlené, že všichni krajští vítězové+vítězové z klubovek i speciálek musí nastoupit do záverečných soutěží o Vítěze Lysé nad Labem! Stejně si tam nikdo našeho krátkosrsťáka nikdy nevšimne, ale teprve po opuštění závěrečné přehlídky můžeme ten kýžený pohár dostat. Jinak čekat tu samozřejmě nemusíme, ovšem pohár nám dřív nedají, fakt, ptala jsem se několikrát a nedali se obměkčit. Taky Nelinka je Krajsou vítězkou, tudíž čekáme společně, aspoň že tak! V našem kruhu je doposuzováno, ovšem v hale jsou ještě klubovky v plném proudu. Stěhujeme naše "domečky" a sezení na sluníčko a bavíme se s Kačkou, zábava v plném proudu. Mezitím si Majda s Páťou všimly prázdného kruhu a začal trénink na soutěž Dítě a pes, kam nejdřív nahlásila Lenka jen Majdu s Belinkou, potom Kačka i tu druhou treperendu s naším Arnýskem. Holky to evidentně začalo moc bavit a trénovaly o 106. Pro Belinku to byla vidina odměn, pro Anýska jen zábava, ale slušelo jim to všem moc. Musela jsem je i nafotit, aby měly holky památku.

Arnymu za pěkný posudek a už 15.Krajského vítěze nakupuju opět spoustu pamlsků, i když tentokrát je to docela umění, krámků je tu žalostně málo... Ale stejně to nějakých 12 balíčků Let´s Bite! dá.

No a jistě čekáte na tradiční "tečku" na závěr, opět bude, nebojte! Tentokrát to ovšem není bonus v podobě počurané nohy nebo podobné kalamity, ovšem něco pro mě ještě horšího.....

No schválně, dočtěte si "Celý příspěvek"

No to je tedy hrůza! Kdo nezažil, nepochopí! Sousedům hárá čubina! Taková mrňavka malá přízemní, sotva 20 čísel od země, ale co to dělá s psími obyvateli v celé ulici je neuvěřitelné! Už teda asi pár dní předtím jsme pojali podezření, že asi někde v okolí se něco podobného děje... Arny totiž na procházce očmuchával kdejakou travičku, u tlamy sliny a né a né se odlepit z místa. A když nereagoval ani za zavolání a ani na piškotky, tak to bylo téměř jasné... Tak teď to propuklo v plné parádě.... Arny nejí (jen Let´s Bitte!, těch by teda ale snědl kila...), aspoň že pije, zamilovaně stojí v rohu zahrady, zírá přes pletivový plot a kňourá. Báru mají sousedi naštěstí zavřenou doma, ovšem v momentě, kdy ji jdou vyvenčit, nastává u nás "tanec sv.Víta". Arny vyluzuje prapodivný zvuky, běhá kolem plotu a provádí neskutečně akrobatické tance... Reakce hafanů v celé ulici je obdobná, takže  člověk může přijít několikrát za den o nervy i o uši, grrrr!!! Těch několik deka, která Arny přes lenošnou zimu nabral, vzalo opět za své a zase máme doma hubenou žížalu! Nechápu, jak může "Matka příroda"  zařídit, aby taková jedna mrcha malá, mohla okouzlit na dálku tolik psích milovníků. Že po ní touží náš Arny, dobře, je to sousední zahrada, ale dál v ulici jsou ještě 2 bernardýni, kokršpaněl, 3 vlčáci, rotweiler a jedinej, kterej by k milé Barunce pasoval je jeden kavalírek od druhých sousedů. Leč touží po ní všichni a samozřejmě neúspěšně. Ani když je Anýsek doma, tak nemá klid, courá z místa na místo, chvíli nepoleží a pořád postává u verandových dveří a zamilovaně zírá na sousední zahradu, jestli se náhodou "voňavá milenka" neobjeví venku... Leze nám nevýslovně na nervy, motá se pořád pod nahama, venku si vždycky stoupne na nejmíň vhodný místo a "zkamení", prostě z našeho jindy miloučkého Anýska je "úplně pitomej čokl na zabití"!!!!

No a pak konečně nastala sobota, všemi obyvateli naší ulice tak toužebně očekávanej den a hárání naší "drahé sousedky" končí... Je to neuvěřitelné, ale jako mávnutím kouzelného proutku se pejsani zklidní, nastane pohoda, začnou normálně dlabat a procházky se zas začnou odehrávat v normálním režimu, uffff, konečně!!!! Taky Arnýskova povaha se mění jako mávnutím kouzelného proutku! Zas je to ten náš veselý hravý smíšek, začíná papkat (taky mu podstrojujeme co to jde, aby nabral ztracenou energii) a on zas na oplátku hned po jídle sebou flákne do pelíšku, v obýváku na koberec nebo jen tak v kuchyni na lino a doslova "chrápe", asi dohání ty "provzdychané noci" u dveří...

Tak zas máme asi na půl roku klid! Předtím jsme to tak nějak nevnímali, protože sousedi jsou z Prahy a dosud k nám na vesnici jezdili jen na víkendy. Tak od teď už budeme mít tyhle šou pravidelně neb od letoška jsou nastěhovaní na trvalo, achjo...

Tak tohle datum si asi celá naše rodina vryje docela hluboko do paměti... V tenhle den před třemi lety se nám všem dokonale a z minuty na minutu otočil život o 180 stupňů. 8.5.2009 měl Jirka "malou" velkou nehodu na cirkulárce (vteřina nepozornosti) a odnesly to, bohužel, nějaké prsty na levé a části prstů na pravé ruce... Ač to zpočátku nevypadalo tak dramaticky (i když krve bylo jak na jatkách), tak to skončilo do roka a do dne jeho invalidním důchodem a asi 5 operacemi ve Vysokém nad Jizerou. Snad poslední ho teprve čeká příští rok v březnu... Holt cirkulárka je sviňa a co jednou schvátí, to už nenavrátí!. No, všichni jsme museli jaksi přehodnotit priority a teprve tváří v tvář takovéhle situaci si člověk uvědomí, co je to mít vedle sebe člověka, na kterého se může spolehnout a který ho podrží, když je nejhůř (že mám pravdu???). Naštěstí se Jirkovi všechny rány po operaci výborně hojí, což je asi to největší plus a i psychicky už je s novou situací srovnaný (Arny je totiž skvělá terapie na všecko!!!!!!). A ve finále, všecko špatný je k něčemu dobrý, Anýsek má pro sebe pánečka celodenně  dispozici, takže předlouhý procházky, blbnutí po lese nebo louce a mazlení na zahradě neberou konce! Však taky než se Jirka vrátil tenkrát z prvního pobytu v nemocnici, tak jsem musela dělat "psího psychologa" já. Arny byl tak moc v šoku z houkající záchranky, pobíhajících saniťáků a všudepřítomný krve, že skoro 4 dny nechtěl vůbec vyjít z baráku na zahradu. Jen za mé asistence se vyčural a honem domů, zůstat tam sám nechtěl ani omylem... Ale jak říkám, všecko se tak nějak zdárně podařilo zvládnout a doufejme, že jedné špatné zkušenosti bylo až až a v dohledné době nás už nic tomu podobného nepotká!!!

1. máj - lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas.... Jo, tak to platí pro mladý a zaláskovaný! Konečně svátek, který je "echt" český a který Jirka bez výhrad uznává! Takový nějaký "émerický" Haloween nebo Sv.Valentýn, ty mi trvalo docela dost dlouho, než jsem ho přesvědčila o nutnosti je slavit... Nakonec i já tak nějak (na rozdíl od Velikonoc) proti líbání pod rozkvetlým stromem nic nemám. Každoročně chodíme na prvomájovou procházku, samozřejmě i s Anýsečkem! Cesta od nás k lesu byla lemovaná po obou stranách třešněmi, švestkami a keři se špendlíky. Letos brzo z jara ovšem místní zastupitelé usoudili, že stromy už jsou staré, vesměs dost proschlé, tudíž že se pořežou, kořeny vytrhají, větve spálí a časem se to zplanýruje a zasadí se tam nějaké nové, asi ořechy.... Takže kvetoucí alej je v čudu. No, ale Jirka si nakonec poradil, někde přes plot utrhnul kvetoucí větev a tu prvomájovou pusu jsem dostala  pod "mobilním" stromem!!! Tak vám ani jemu snad do příštího roku neuschnu! Pusu jsem pro jistotu opětovala a Arnoušek taky dostal jednu na čuminu (člověk si to musí pojistit na všech frontách, hihi!).

U nás je 1. máj ale i ve znamení toho komunistickýho "svátku práce" (né, že bysme teda chodili na nějaké prvomájové průvody...). Jo, volno, to je u nás skoro vždycky pracovní.... O dovolené nasázené kytičky v truhlíkách musíme rozmístit na bolkon, ještě vyndat ze sklepa keramický trpaslíčky, houbičky a zvířátka (opět mám letos nějaké nové exempláře-prostě jsem je nemohla v tom krámě nechat bez povšimnutí) a samozřejmě i solární lampičky! Už jich máme fakt docela dost, kolem celý zahrady. Jirka se mi směje, že prý mám zavolat na Ruzyň, že ty vyznačený přistávací dráhy před Prahou jsou naše zahrada, aby u nás náhodou nepřistál nějaký ten zmatený Boing.  Taky jsme už zasázeli jiřinky a kany, kdyby byl náhodou mrazík, tak budou v zemi a snad se jim nic nestane... Takže opět zahradničení. No a v neposlední řadě OPĚT zahrabáváme ďoury, které prostě nevíme kdy, ale Arny v keřích hloubí a hloubit asi nikdy nepřestane!!! Vůbec netušíme, co tam může hledat, ale jsou to zákopy na tank, tudíž vždycky musíme dovést nejmíň kolečko hlíny z pole. Fakt nechápeme, ale už nás miláček pěkně štve!

To, že je jaro tady jsme poznali nejen na počasí, ale i u nás na dvoře. Aby náhodu nebyla mamča pozadu (když my máme novou andulku), tak si pořídila (jako každoročně!) aspoň 5 kuřátek. Teda ne až tak  maličkých,  bylo jim už 6 týdnů, takže jsou to takové slepičí dorostenky. Jsou černé, s béžovými krčky, zvláštní rasa, asi.... Nejdřív jsme prskali, zas slepice, jen to žere a s..e, ale na druhou stranu, při dnešních cenách vajíček... Obilí máme vlastní, zbytků taky celkem dost a ty potvory sezobou všecko-argumenty byly víc než pádné, takže i s kohoutem máme v současné době 20 hrabavých exemplářů. Arny je chodí bedlivě pozorovat za plotem a večer, když se některé potvoře nechce do kurníku, tak strááášně rád pomáhá při zahánění. Holt pasoucí kolie se nezapře. Když jsme s ním byli zkoušet v Sekerkových Loučkách pasení, tak se panu školiteli moc líbil, prý má "drive" a pasoucí geny po taťkovi Nelískovi! Jen mamča pipiny nechce na trénink pasení půjčovat, nechápu proč.

Takže krom zeleniny už máme zasázené úplně všecko. Zbývá jen zprovoznit bazén, rozložit se na lehátka (máme letos zase jedno nové), slunit se a užívat si pohodu, ale to je ještě celkem daleko, počasí do konce května slibuje spíš zamračeno, tak uvidíme! Každopádně, ty nejhorší práce už máme snad za sebou! I když, známe to, vždycky se něco najde.....